...jsem zkusil po opravdu hodně dlouhé době navštívit cvičák. Dal jsem si lekci obedience. Šel jsem tam s tím, že ve svých sedmi letech už se mi na "normální" poslušnost nechce a rád bych zkusil něco nového. Bohužel se nám s Šárkou zdálo, že v podání slečny cvičitelky to byla lekce úplně normální poslušnosti, ještě navíc ne příliš dobře vedená. Největším přínosem nakonec asi bylo, že tam byl nádherný zlatý kamarád Bogy a já jsem celou dobu trénoval svou trpělivost:). Chtěl jsem mu totiž děsně skočit na záda, ale díky bezva přístupu Bogyho a jeho paničky se mi podařilo zvítězit sám nad sebou a jen jsem ho očmuchával.
Tyhle lekce asi pravidelně navštěvovat nebudeme, ale zase to podpořilo naší chuť zajít třeba někdy na dogdancing, agility nebo (světe div se) na lovecký výcvik. Musíme se Káti zeptat, jestli se nemůžeme vetřít do nějaké skupiny, kde není moc chlupaťoučkých retrívřích štěňat, ale zároveň tam není třeba zapamatovat si směr tří hozených aportů najednou! Uvidíme na co budu mít chuť... Vždyť se nechci pouštět do žádných blbostí, jen si občas trochu užít...
Archik
Romance s Archim...
Lysá ušatá romance...
Nebýt jistých okolností, mohl to být jeden z nejlepších výletů. Okolí Jevan a Vyžlovky je krásné... Asi budem muset Archimu koupit kšírky, aby se, až zase nastanou podobné podmínky, nemusel škrtit. Divné je, že voděradské bučiny jsou poněkud...ehm...jehličnaté.
Zpátky ho přivedla Lenka a opět tvrdila, že srnka běžela až za ním:)! 
Dával jsem na něj proto po zbytek cesty pozor.
Lenka s Lýsou pozorují panoramata (z Plešivce je mimochodem velmi krásný výhled).
S Radkem občas musíme k bíglům vést organizační řeči a mluvit o bezpečnosti v lese, nyní ale vyhlašujeme výsledky soutěže Buřte, nechci tě.
Grétka s Olí, Fido, Andy, Amy, já, Lýsa, Bára s Elsou, Mikýsek (po měsíci opět s milovanou paničkou!)Terka, Tergy a naši lidi.
Mikýsek byl chvíli velmi radostný, ale pak ho opět popadly chmury, protože panička opět odjede pryč...
Dovedete si představit, jak je pro mne náročné je všechny uhlídat?!
