Vivat A vrh Artesia Bohemica

od Archiho a maminky Ivany

Pac a pusu, hodně zdraví, dlouhá léta, čilé páníky přeju z celého svého ohromného retrívřího srdce Amálce, Argoskovi, Aishe, Aceovi,Assaru Golgimu a Aianthe.

Komu se to ještě nedoneslo, náš vypečený zakládající vrh slavil ve čtvrtek 27.8.2009 osmé narozeniny.

Nemyslete si, že jsme to řádně neoslavili.

Já jsem například dostal vynikající krůtí specialitku k večeři, samozřejmě jsem pozval i Lysiena. Poté jsem byl zahrnut plyšáky, ty já rád a sušeným masíčkem všeho druhu. Drahá Šárka, ví jak na mě. Hned nato jsem se zůčastnil další dobrodružné akce mého mateřského bíglího výletnického klubu. A abych jim ukázal, jaký že jsem mlaďoch, běžel jsem do lesa za srnkou ze všech nejdál, vzorně jsem hlásil a Lenka mi vůůůůbec nestačila. Když jsem se vrátil s úsměvem na tváři a Lysienem po boku, babička měla, bůhví proč, podrápané nohy do krve od ostružin. Asi taky někam letěla. Slyšel jsem, jak ostatním vypráví, že myslivcům tvrdila, že píská na ztracenou dceru a směrem ke mně utrousila něco jako, že příště mě zmydlí. Proč?

Pašák Argosek, byl při oslavách také úspěšný. Nejdřív zaskočil ke své kadeřnici Kátě, aby mu to v ten slavný den slušelo. Asi ho stříhala pomalu a tak ji pro jistotu trochu vovrčel - mírně řečeno. V sobotu naši směčku úspěšně reprezentoval na mezinárodní výstavě v Boleslavi. Poprvé ve veteránech. Inu, jak vidíte, jsme chovatelská stanice s dlouhou a bohatou historií.

Pac a pusu Kátě, Marii, Markétě, Igorkovi a Ondrovi.

Nejkratší bíglí tábor

"Archi, vstávej a nastup do auta, jedeme na bíglí tábor."
"Archi, počkej tady s maminkou, jdu si postavit stan."
"Archi, počkej tady s tatínkem, není mi dobře, jdu si na chvíli lehnout, přijď, až rodiče pojedou domů."
"Archi, pojď do auta, jedeme taky domů, je mi fakt špatně."
...tak aspoň, že mám teď v autě pohodlné místo. A taky jsem se taky díky tomu nacpal k našim na koupací dovolenou na jihu..

Procházky v létě

Někdo říká, že léto je úplně nej a tak... Co si o tom myslí Lysien s Archim?

Akce Sněžka

Šárka mi celý život slibovala, že mě vezme na Sněžku... Řečičky... říkal jsem si. Ale nebyly to jen tak nějaké řeči, protože minulý týden jsme si to konečně splnili. A to dokonce třikrát (když jsme se tam táhli tím ostrým stoupáním od západu, byl jsem poprvé v životě fakt sprostej). A mezitím jsem byl stále naložen v potoce. Takže vlastně pohoda.