O víkendu...

... jsme byli s bíglíky v České Kanadě. Děkujeme s Archim Andrejovi, Honzovi a Nině, že nás vzali do týmu, přestože Archi kulhal a já jsem neměla na soutěže vůbec náladu.

Plazením vpřed

Čerstvě ostříhaný (Děkuji, Káťo!) jsem se vydal na výlet na hory. Nechal jsem trasu na svých nových lidských kamarádech a to byla ta chyba. Chvíli jsme si bezstarostně vyšlapovali po cestičce, pak jsme ale ostře zahnuli do svahu a tehdy to přišlo. Zatímco člověkům se šlo v téměř metrových mokrých závějích možná špatně, pro mne to bylo katastrofální. Všema čtyřma nohama jsem trčel ve sněhu, zatímco tělo nezapadlo a leželo na sněhu. Nevím, jestli si to dovedete přestavit. Když se člověk brodí hlubokým sněhem, proráží si nohou cestu. Ale moje nohy na to nejsou dostatečně silné (ten sníh byl mokrý a těžký) a tak jsem musel každou z těch čtyř nohou vždycky vytáhnout, načež jí zabořit o kousek dál. Těžko se to vysvětluje, ale chci prostě naznačit, že to bylo složité.
Abych to ale uvedl na pravou míru, nestěžuji si. Byla to naopak velká legrace a zvládl jsem to velmi statečně. Aspoň Šárka mi to pak říkala. A když jsme pak šli zase z kopce a lidi začali hodně padat a část cesty jeli na kluzácích, bylo to opravdu k popukání. Foto bohužel není k dispozici. Zdravím všechny účastníky výletu. Archi.