PF 2013

Kamarádi, ať jste příští rok zdraví, šťastní a třeba i zamilovaní. Užívejte si života s lidmi a psy, které máte rádi ;). Uvidíme se tu v roce 2013! Lysien, Enzo a Šárka

Jak jsme se učili

Takhle se se mnou Lysínek a Enzo učili na státnice. V posteli jsem daleko radši koukala na ně, než do papírů.

 Radši jsem se koukala Enzovi do očí, než do skript. Hodně času jsme taky strávili přemýšlením nad jídlem a trávením obědů i informací.

 Snažili jsme se najít si čas si provětrat hlavu. Protože po procházce to jde samozřejmě nejlíp.

 Kolikrát jsme se ze samého přemýšlení hodně unavili. Ale dostali jsme jedničku! :). Nyní je čas oslav.

Enzo z Botičských meandrů

Jsem ENZO, zlatý retrívr. Tak pravidelně začíná deníček našeho Enza, který dává dohromady s maminkou a publikuje ho na facebooku. Hledejte "Enzo - zlatý retrívr". Enzovi táhne na čtvrtý měsíc a je to jedno z nejhodnějších štěňátek na světě. Na předchozí fotce se tváří jako pán světa. Což není, ale na tomhle kusu trávy fakt šéfuje. Společně s Lysienkem samozřejmě. Kdo je opravdový boss je vidět na další fotce. Zatímco Lysienek spinká suverénně na gauči (a nikdy neuvažoval o tom, že by to tak nemělo být), Enzo se zatím odváží jen nenápadně na stoleček (je to jeho nejoblíbenější poloha mimochodem).

Jasně, že občas může do postele. Vycházíme z toho, že retrívrům je v posteli horko, a proto není třeba je odnaučovat tam lézt, protože později se toho dobrovolně vzdají sami :).

 No a nejspokojenější je samozřejmě v přírodě...

 ...když navíc potká nové kamarády, je to pro něj ráj.

 Ale když se to žádá, není pro něj problém skočit pogratulovat třeba na svatbu.

 Společenské faux-pas. Na nose mu ulpěla jedna z konfet, kterými byla nevěsta při příchodu zasypána.

Relaxujeme.

 Jak víte, čekáme štěně. A protože od nás bude vyžadovat hodně energie, kterou mi mu budeme chtít věnovat, musíme ji nyní čerpat, kdykoliv je to možné.

Dámy a pánové,

představujeme vám pana Enza Tíkala. Je to velice nadějné štěňátko. Jeho maminka je Španělka, tatínek Ital. A my si myslíme, že všechny ještě hodně překvapí :). 

Pardon, užíváme si léto...

...a tak se tu opět dlouho neobjevil žádný příspěvek. A že by bylo o čem psát :). Úplně namátkou zmíníme třeba to, že se všichni doma neskutečně těšíme, až se k nám za čtrnáct dní nastěhuje ENZO z Botičských meandrů...

Micínek v Niederthai

Haló! Jste tady? Naposled jsme sice v Rakousku zvolili jinou destinaci, ale milované Niederthai jsme nemohli vynechat úplně. A tak jsme tam jednoho deštivého dne vyrazili na výlet.

Trasa Niederthai - chata Larstighof, byla Archiho milovaná, takže Lysienek cestou do nebe vyřvával, že tam jsme, ať se na nás kouká zezhora laskavě podívat...

 Na tomto místě se snažil tvářit inteligentně, protože ještě  v zimě se tu fotil Archi.

 

Za Archiho jsme zapálili v kapličce na Larstighofu svíčku (vlastně tři) a vzpomínali jsme na něj (neustále). 

 

 Zpět jsme šli letní cestou, odkud je krásný výhled na vesnici.

 Lysienka je třeba chovat, kdykoliv to jen jde.

 

A fotit ho, kdykoliv to jde. 

 A nechat ho běhat v trávě, kdykoliv to jde.

A kochat se, jak je sladký, kdykoliv to jde...

Archi na filmu...

Myslím, že snad všechny fotky z Archiho života byly zachycené digitálním foťákem. Až na tyhle... V minulém týdnu jsme po roce nechali vyvolat černobílý film z dovolené v Telči. Fanoušci nového webmastera Lysiena se můžou těšit na fotky z dovolené v Tyrolsku :).

Těžko na cvičišti...

...lehko na bojišti. Tak tohle pro Lysienka rozhodně neplatí. Zde v poklidu sleduje lekci agility a přemýšlí, jak by trasu asi zaběhl on :).

I když to tu přebral (p)Lys(ˇ)ík...

...budeme tu i v budoucnu často vzpomínat na (p)Arčiho. Tohle jsme napsali jako vzpomínku pro výletnický klub.

Archi se narodil 27. 8. 2001. Celý jeho život jsme měli za to, že se narodil modrý jako šmoula. Nyní se sice objevily informace o jiném zbarvení, nicméně faktem zůstává, že ho museli rozdýchat a Archi to vyhrál už první den života. Více než deset let dělal své rodině každý den radost. A i když to tak zní, není to vůbec fráze, ale čistá pravda. Možná byl jeden den, který jako výjimka potvrdil toto pravidlo (zasvěcení a Lysienek velmi dobře ví, o který den jde). Ale pokud Archi měl nějaké svoje slabosti, byli mu odpuštěny ještě před tím, než se vůbec stihly projevit. Protože nejvíc ho charakterizuje pohár, který v roce 2006 vyhrál na táborové beagle výstavě. Bára Budková tehdy správně rozpoznala, že to je jasný "vítěz třídy SUPERMILÁČEK". Supermiláček Archi deset let dokazoval, že jeho flegmatická povaha je ta nejlepší, co může být, protože s námi dokázel absolvovat všechno... No prostě všechno. Čtyřikrát s námi byl na Sněžce a jindy zase na Velkém Kriváni a jindy zase v Tyrolských Alpách, Šumavu má prochozenou (Dysplazie kyčlí 4/4?! Další důležité vítězství...). Protipólem jeho horalským dobrodružstvím a bíglím výletům (Miloval výlety s vámi!) byl jeho kulturní a společenský život :). Archi nikdy neudělal ostudu v kavárně, nebo pizzerii, na vernisáži výstavy, na adventure golfu, nebo třeba v zákulisí hudebního festivalu. Jeho obsesi bahnem, kamínky a žrádlem znáte sami... Byl a vždycky bude obrovskou součástí každého z naší rodiny. Říkali jsme mu (kromě Fatmana, Parčiho, Medíka, Žižiho, Pažitky, Woolie...) Velkej žlutej bůh. A to on teď už fakt je.
Lysien a Šárka a Ivana a Lenka a Jirka

Big Spotted Takeover

Před týdnem nás opustil Archinek. To že nás po týdnu stále a stále napadají nové vzpomínky na něj svědčí o tom, že měl bohatý život. Teď zůstalo vše na Lysienovi a stále není úplně jasné, zda si nově získanou pozornost spíše užívá, a nebo je toho na něj teď moc :). Je zjevně z Archiho ztráty smutný, ale zároveň je zřejmé, že si uvědomuje odpovědnost, která na něm teď visí! A protože Lysienek je úžasný pejsek, rozhodli jsme, že mu z pozůstalosti kromě všeho ostatního připadne i tento blog. Název zůstane stejný, jen se znatelně zvýší počet skvrn v příspěvcích. Doufáme, že jeho život budete sledovat stejně rádi, jako jste sledovali ten Archiho.

Ja se asi má Archi?

Deset let se Archi měl témeř vždy skvěle. A my jsme s ním prožili ty nejkrásnější chvilky. A teď je v nebi a protože víme, jak dobře uměl žít, jsme si jistý, že i tam bude mít doopravdy ráj. Miluju tě, Archi. Š.

Místo procházky si schrupnout na trávníku. To se smí, že jo?

 Když se vám ráno zrovna nechce lámat rekordy.

 ...od jistýho věku se pes nemusí omlouvat, že si prostě jen chce lehnout do odkvetlých pampelišek.

Že spíš než na granule má po ránu chuť na trochu čtyřlístků a pár stébel trávy. Najíst se přece klidně může později, až bude mít větší chuť.

Odpoledne se třeba doplácáme k vodě, ale ráno se prostě chtělo spíš jen dospat na trávníku a poflakovat se a čichat ke sluníčku.