Micínek v Niederthai

Haló! Jste tady? Naposled jsme sice v Rakousku zvolili jinou destinaci, ale milované Niederthai jsme nemohli vynechat úplně. A tak jsme tam jednoho deštivého dne vyrazili na výlet.

Trasa Niederthai - chata Larstighof, byla Archiho milovaná, takže Lysienek cestou do nebe vyřvával, že tam jsme, ať se na nás kouká zezhora laskavě podívat...

 Na tomto místě se snažil tvářit inteligentně, protože ještě  v zimě se tu fotil Archi.

 

Za Archiho jsme zapálili v kapličce na Larstighofu svíčku (vlastně tři) a vzpomínali jsme na něj (neustále). 

 

 Zpět jsme šli letní cestou, odkud je krásný výhled na vesnici.

 Lysienka je třeba chovat, kdykoliv to jen jde.

 

A fotit ho, kdykoliv to jde. 

 A nechat ho běhat v trávě, kdykoliv to jde.

A kochat se, jak je sladký, kdykoliv to jde...

Archi na filmu...

Myslím, že snad všechny fotky z Archiho života byly zachycené digitálním foťákem. Až na tyhle... V minulém týdnu jsme po roce nechali vyvolat černobílý film z dovolené v Telči. Fanoušci nového webmastera Lysiena se můžou těšit na fotky z dovolené v Tyrolsku :).

Těžko na cvičišti...

...lehko na bojišti. Tak tohle pro Lysienka rozhodně neplatí. Zde v poklidu sleduje lekci agility a přemýšlí, jak by trasu asi zaběhl on :).

I když to tu přebral (p)Lys(ˇ)ík...

...budeme tu i v budoucnu často vzpomínat na (p)Arčiho. Tohle jsme napsali jako vzpomínku pro výletnický klub.

Archi se narodil 27. 8. 2001. Celý jeho život jsme měli za to, že se narodil modrý jako šmoula. Nyní se sice objevily informace o jiném zbarvení, nicméně faktem zůstává, že ho museli rozdýchat a Archi to vyhrál už první den života. Více než deset let dělal své rodině každý den radost. A i když to tak zní, není to vůbec fráze, ale čistá pravda. Možná byl jeden den, který jako výjimka potvrdil toto pravidlo (zasvěcení a Lysienek velmi dobře ví, o který den jde). Ale pokud Archi měl nějaké svoje slabosti, byli mu odpuštěny ještě před tím, než se vůbec stihly projevit. Protože nejvíc ho charakterizuje pohár, který v roce 2006 vyhrál na táborové beagle výstavě. Bára Budková tehdy správně rozpoznala, že to je jasný "vítěz třídy SUPERMILÁČEK". Supermiláček Archi deset let dokazoval, že jeho flegmatická povaha je ta nejlepší, co může být, protože s námi dokázel absolvovat všechno... No prostě všechno. Čtyřikrát s námi byl na Sněžce a jindy zase na Velkém Kriváni a jindy zase v Tyrolských Alpách, Šumavu má prochozenou (Dysplazie kyčlí 4/4?! Další důležité vítězství...). Protipólem jeho horalským dobrodružstvím a bíglím výletům (Miloval výlety s vámi!) byl jeho kulturní a společenský život :). Archi nikdy neudělal ostudu v kavárně, nebo pizzerii, na vernisáži výstavy, na adventure golfu, nebo třeba v zákulisí hudebního festivalu. Jeho obsesi bahnem, kamínky a žrádlem znáte sami... Byl a vždycky bude obrovskou součástí každého z naší rodiny. Říkali jsme mu (kromě Fatmana, Parčiho, Medíka, Žižiho, Pažitky, Woolie...) Velkej žlutej bůh. A to on teď už fakt je.
Lysien a Šárka a Ivana a Lenka a Jirka

Big Spotted Takeover

Před týdnem nás opustil Archinek. To že nás po týdnu stále a stále napadají nové vzpomínky na něj svědčí o tom, že měl bohatý život. Teď zůstalo vše na Lysienovi a stále není úplně jasné, zda si nově získanou pozornost spíše užívá, a nebo je toho na něj teď moc :). Je zjevně z Archiho ztráty smutný, ale zároveň je zřejmé, že si uvědomuje odpovědnost, která na něm teď visí! A protože Lysienek je úžasný pejsek, rozhodli jsme, že mu z pozůstalosti kromě všeho ostatního připadne i tento blog. Název zůstane stejný, jen se znatelně zvýší počet skvrn v příspěvcích. Doufáme, že jeho život budete sledovat stejně rádi, jako jste sledovali ten Archiho.