insomnia

Vidíte jak sladce spinká? Problém je v tom, že to on teď skoro vůbec nedělá! Obzvlášť ne po ránu. Lysienek, který byl v naší rodině vždy oblíben mimo jiné právě proto, že když jste si chtěli přispat, on nikdy nebyl proti, se nám nyní budí někdy mezi pátou a šestou. Krátce po šesté už se opravdu intenzivním pískáním dožaduje procházky. V domě nám totiž voní Růženka z pátého patra. Hárá a to Lysienkovi nedá spát.

Roztál sníh

Máte radši když sníh je, nebo když není? My v rodině zimu milujeme. Je čisto, příroda je taková slavnostní. Navíc sníh je kolem Prahy spíš vzácností, a tak se z každé vločky radujeme. Teď když je čerstvě pryč se nám po něm stýská. I když, kdo by se netěšil na jaro, že :)? Ale to je ještě daleko, takže my hlasujeme, aby se zase ochladilo a ještě trochu nasněžilo.

Jednou jsme tu psali, že tenhle blog zdědil Lysien, takže se můžete divit, že se tu pořád předvádí tenhle nazlátlej adolescent :). Je to asi hlavně z Lýsovo vrozené skromnosti... Ale tak abyste taky věděli, jak se má: Skvěle. Například na procházce, z které pochází tyto fotky, utekl na asi půl hodiny do lesa a vrátil se celý šťastný, jak si to pěkně užil. A teď je naopak zrovna celý šťastný, že je doma v teple a nemusí se čvachtat v tom, co zbylo den poté, co roztál sníh.

Bíglí vánoční Hvězda

 27 bíglů, jeden Enzo a čtyřmi oříšci - to byla letošní tradiční vánoční procházka ve Hvězdě.

PF 2013

Kamarádi, ať jste příští rok zdraví, šťastní a třeba i zamilovaní. Užívejte si života s lidmi a psy, které máte rádi ;). Uvidíme se tu v roce 2013! Lysien, Enzo a Šárka

Jak jsme se učili

Takhle se se mnou Lysínek a Enzo učili na státnice. V posteli jsem daleko radši koukala na ně, než do papírů.

 Radši jsem se koukala Enzovi do očí, než do skript. Hodně času jsme taky strávili přemýšlením nad jídlem a trávením obědů i informací.

 Snažili jsme se najít si čas si provětrat hlavu. Protože po procházce to jde samozřejmě nejlíp.

 Kolikrát jsme se ze samého přemýšlení hodně unavili. Ale dostali jsme jedničku! :). Nyní je čas oslav.

Enzo z Botičských meandrů

Jsem ENZO, zlatý retrívr. Tak pravidelně začíná deníček našeho Enza, který dává dohromady s maminkou a publikuje ho na facebooku. Hledejte "Enzo - zlatý retrívr". Enzovi táhne na čtvrtý měsíc a je to jedno z nejhodnějších štěňátek na světě. Na předchozí fotce se tváří jako pán světa. Což není, ale na tomhle kusu trávy fakt šéfuje. Společně s Lysienkem samozřejmě. Kdo je opravdový boss je vidět na další fotce. Zatímco Lysienek spinká suverénně na gauči (a nikdy neuvažoval o tom, že by to tak nemělo být), Enzo se zatím odváží jen nenápadně na stoleček (je to jeho nejoblíbenější poloha mimochodem).

Jasně, že občas může do postele. Vycházíme z toho, že retrívrům je v posteli horko, a proto není třeba je odnaučovat tam lézt, protože později se toho dobrovolně vzdají sami :).

 No a nejspokojenější je samozřejmě v přírodě...

 ...když navíc potká nové kamarády, je to pro něj ráj.

 Ale když se to žádá, není pro něj problém skočit pogratulovat třeba na svatbu.

 Společenské faux-pas. Na nose mu ulpěla jedna z konfet, kterými byla nevěsta při příchodu zasypána.

Relaxujeme.

 Jak víte, čekáme štěně. A protože od nás bude vyžadovat hodně energie, kterou mi mu budeme chtít věnovat, musíme ji nyní čerpat, kdykoliv je to možné.

Dámy a pánové,

představujeme vám pana Enza Tíkala. Je to velice nadějné štěňátko. Jeho maminka je Španělka, tatínek Ital. A my si myslíme, že všechny ještě hodně překvapí :). 

Pardon, užíváme si léto...

...a tak se tu opět dlouho neobjevil žádný příspěvek. A že by bylo o čem psát :). Úplně namátkou zmíníme třeba to, že se všichni doma neskutečně těšíme, až se k nám za čtrnáct dní nastěhuje ENZO z Botičských meandrů...

Micínek v Niederthai

Haló! Jste tady? Naposled jsme sice v Rakousku zvolili jinou destinaci, ale milované Niederthai jsme nemohli vynechat úplně. A tak jsme tam jednoho deštivého dne vyrazili na výlet.

Trasa Niederthai - chata Larstighof, byla Archiho milovaná, takže Lysienek cestou do nebe vyřvával, že tam jsme, ať se na nás kouká zezhora laskavě podívat...

 Na tomto místě se snažil tvářit inteligentně, protože ještě  v zimě se tu fotil Archi.

 

Za Archiho jsme zapálili v kapličce na Larstighofu svíčku (vlastně tři) a vzpomínali jsme na něj (neustále). 

 

 Zpět jsme šli letní cestou, odkud je krásný výhled na vesnici.

 Lysienka je třeba chovat, kdykoliv to jen jde.

 

A fotit ho, kdykoliv to jde. 

 A nechat ho běhat v trávě, kdykoliv to jde.

A kochat se, jak je sladký, kdykoliv to jde...

Archi na filmu...

Myslím, že snad všechny fotky z Archiho života byly zachycené digitálním foťákem. Až na tyhle... V minulém týdnu jsme po roce nechali vyvolat černobílý film z dovolené v Telči. Fanoušci nového webmastera Lysiena se můžou těšit na fotky z dovolené v Tyrolsku :).