od pondělí do soboty jsem byl na svém pátém bíglím táboře, který se konal v Tuchlovicích. Neměli jsme to tedy vůbec daleko. Dlouholetá organizátorka Bára má miminko a nemohla se tedy letos zúčastnit. Vše proto vzali do svých rukou Kája a Janík, které jsou obě skvělé výcvikářky (klobouk dolů holky, jak vy si s těmi našimi páníčky poradíte..). Samozřejmě nesmíme opomenout Topkovi a Kačenku, bez nichž by se tábor nekonal. Děkujeme!
Na táboře byli letos samí moc fajn pejsci se stejně bezva páníčky. Dokonce i štěňátka se mi letos zdála poněkud sympatická! Všechny je zdravím a děkuji jim, že mě ponechali můj klid. Taky jsem nebyl jediný nebígl, protože se smečkou Lucky Hunting dorazila Eliška. Je to moc milá a krásná špringršpanělka. Elí ahóóój! Vždycky je dobrý, když jsme na ty flekáčky aspoň dva...
Každý den jsme cvičili agility a poslušnost. Využíval jsem proto volné chvilky k odpočinku nebo nenáročným procházkám po okolí. Protože po těch pěti absolvovaných táborech už nikdo neřeší, že vlastně nejsem bígl, mohl jsem se zúčastňovat soutěží úplně jako kdybych měl fleky. Ve středu jsme se Šárkou startovali na Železném bíglovi a ve čtvrtek v soutěži poslušnosti. V pátek mě začala bolet nožička a tak jsem nemohl zabojovat v závodě agility.. Tam byl velmi úspěšný Lysíček, který vyhrál kategorii profíků.
Byl to velmi příjemně strávený týden, který jsme strávili s lidmi, které máme moc rádi. Taky jsem konečně (takřka v šesti letech!) pochopil jednu důležitou věc (nevěřili byste jakou měla Šárka radost). Jde o to, že když se ráno probudím ve stanu, nemůžu se prostě zvednout a vyrazit libovolným směrem! Chvíli počkám a Šárka mi (co nejrychleji se jí podaří vymotat ze spacáku) otevře dveře!
No comments:
Post a Comment