Rita

Přes sedm let jsem téměř každý večer navštěvoval za mostem špicí krásku Ritu. Bydlela na malém dvorku a spala pod autem. Každý víkend odjížděla na chalupu. Očichávali jsme si čumáčky a pod plotem pacičky... Když spala, štěknul jsem na ní, abychom se mohli pozdravit. Když hárala, bylo pro mě utrpení se odtrhnout a jít domů spát. Kolikrát jsem to na mostě otočil a pelášil jsem jí ještě jednou popřát sladké sny. Ritunka už na tom dvorku není. Už to byla starší psí dáma... Věřím, že teď běhá na daleko větším travnatém dvorku a místo pod autem spí v měkoulinkém pelíšku. Mám tě moc rád, Rito, chybíš nám.
Archi