Aj, carramba, hlídá mě babička...

Šárka odjíždí, asi na ochutnávku sýrů.
Nějaký rokfor pípl.
Hlídá mě babička.

Pátek.
Ze všech sil se snažím dokázat, že je na mě spolehnutí.
Netřesu hlavou a nechám si čistit nemocné ucho.
Nevšímám si chleba, který někdo naservíroval za kotelnou.
Je povodeň v mých milovaných Křenovicích.
Courám se na procházce za babičkou, nekoukám po fenách.
Větřím naprosto nenápadně.
Připravuju si půdu pro příští dny.

Sobota.
Nastavuji vzorně ucho na čištění.
Sám si lezu do toho pitomého límce z veteriny.
Jím samozřejmě všechno, co mi uvaří.
Venku snaživě popobíhám ze stínu do stínu, je vedro k zalknutí.
Je povodeň.
Nenápadně si čichnu ke chlebu u kotelny.
Večer se válím na kopci, ach ta tráva krásně chladí.
Ignoruju zajíce, který byl na kopci přede mnou.
Ignoruju babičku, jež tvrdí, že jsem si hlodavce nevšimnul.
Snaživě běhám za klacíkem, konečně se můžu po týdnu trochu protáhnout.
Pitomé ucho, mohl jsem jet taky na ten rokfor, třeba bude i syreček.
Šplhám.
Babička mi nedá na noc límec a nechala otevřeno na balkon.
Miluju babičku.

Neděle.
Kašlu na babičku.
Válím se venku na zádech (i uchu) a chytám lelky.
Nesmím ke chlebu za kotelnou.
Sežral jsem chleba naproti kotelně.
Je velká povodeň.
Přeběhnul jsem silnici, když se babička nedívala a lehnul si do obrovské louže.
Paráda, paráda, paráda. Konečně program.
Jó, může mi vyčistit ucho.
Odpočívam ve stínu. Domu nechcíííííí.
Utíkám za háravkou.
Je krásná.
Ta babička ale rychle běhá!
Šampon, fuj!
Za chvíli přijede Lysien a konečně bude k večeři maso.
Zítra se vrací má milovaná Šárka. Jupí.