Bezva víkend!

(konečně fotka z neděle! Ještě přibudou z lomu)

V sobotu jsem byl bezprizorní, protože Šárka byla celé dopoledne na cestě z Olomouce, kam odjela v pátek na koncert. Naštěstí se mě ujali prarodiče :o). Děda je fotograf a díky tomu jsme se dostali do (již dlouho pro veřejnest zavřeného) lomu Amerika. A kdo víte jaká je má vášeň pro kameny, balvany, šutříky a nerosty obecně asi chápete jek jsem se cítil. Angličani říkají, že jsou na mraku číslo devět, my se vznášíme v sedmém neby. Přetékající štěstí, čirá radost, pocit, že to nadšení se do vás nevejde! S babičkou jsem tam s kamenů vyskládal velké A. Ne jako Archi, ale jako RitA. Moje veliká láska ze Zličína. Babička stavila a já jsem vybíral a odnášel nevyhovující kameny. Jen jedna věc narušovala idilku. Taková obrovská divná stvoření, zanořující se do jezírek, s kůží černou jak uhel. Zanořili se a pak vypouštěli z hloubky bubliny. Bylo to přímo děsivé. Obdivuji toho křížence, který nalezl tu odvahu a vlezl za nimi do vody.

Dnes jsem vstával na neděli poměrně brzy. Lysien chodí cvičit agility do Kladna a dnes tam pořádali Mikulášský závod na který mě brácha aky pozval. Nejdřív jsme se se Šárkou procházeli dlouho v lese a pak jsme se dlouho nudili, než na nás došla řada v andělské kategorii. Byli jsme poslední dvanáctá dvojice. No a protože na konci se mají vždy předvést ti nejlepší, snažil jsem se. Chůzi u nohy jsem zvládnul jako nikdy. Šárka to tak říkala. Aportoval jsem balónek, chvíli si poležel, zacvičil, potom proběhl nějaké překážky (slalom od tábora poprvé a hned za plných deset bodů!). Těžký byl kruh. Sice jsem se hodně výjimečně trefil hned napoprvé, ale byl nastaven na trpaslíky a tak jsem vlasy drhnul o horní okraj! No a bylo z toho první místo. Měl jsem radost, co bych to zastíral. Vyhrál jsem kostičku (mňam) a míček se šňůrkou za kterým jsem hned odpoledne běhal na procházce. Dnes ještě povečeřím, projdu se a pak zaspím tyhle skvělé dva dny.

PS: Krásný týden, kamarádi. Ještě jsem taky chtěl říct, že třetí byl Lysienek z Lenkou, byli skvělí! No a víte kdo jim to natřel:o)? Jorkšír!