Happy... kočka Karla Gotta!

Včera jsem slavil sedmé narozeniny. Dostal jsem nová okna v celém bytě a tak jsem paradoxně musel trávit ten den mimo domov. (Samozřejmě jsem dostal i plyšáka, kachní plátky a párek v rohlíku) Vydal jsem se s Lysienem ráno směr Hvězda - Ladronka - Petřín - Smíchov. Na Smíchově jsem i přenocoval. Před spaním jsme se šli cournout do parku nad Mövenpickem. Odskočil jsem si na hotelovou terasu, ale než jsem stačil večeřícím hostům vysvětlit, že jsem přišel slavit, byl jsem odvlečen. Chtěl jsem tedy kousek dál navštívit Karla Gotta a nechat si poblahopřát od malé Charlottky. Měli otevřená vrata, svítili a dokonce mi vyšla naproti pěkná kočka a zvala mě dál! Ve chvíli, kdy jsem se rozhodnul, že do toho jdu... mě chytla Šárka.

Tady jsem chtěl slavit:

Křenovice

Týden chodit do lesa, spát v tichu a osvěžujícím chladu, ležet na sametovém trávníčku, místo chlebů povalujících se po sídlišti se dojíždět zbytky z kuchyně, sledovat z kopečka růžové mraky po západu slunce, nechat se drbat, plavat, větřit srnky a hrabat myšky je k nezaplacení.

Taky jste v dětství takhle stonali?

Klid na lůžku, peřina po uši, čaj s citrónem a medem, zavázaný krk, antibiotika a jiné prášky, plyšáci...
Med tlumí bolest v krku... A spinkni si Archi!

Už mě ten kašlík přechází, ale je to jenom díky tomu, že jsem opravdu aplikoval většinu zmíněných léčebných metod! V podstatě jen tu peřinu po uši jsem si vymyslel (a čaj byl průduškovej, no...)

To máš za to...

Strávil jsem se Šárkou a Jardou nádherný týden v Poděbradech (je to už dva pátky zpět). Měli jsme několik návštěv a tak byl každý den jiný, ale všechny krásné, naplněné přátelstvím a bezstarostným tlacháním, plaváním (Jednou, když byla zima, mě pustili na oficiální pláž!) a výlety. Vybrali jsme si ten týden, protože původní termín se nám nakonec nehodil, protože dědeček slavil osmdesátiny. Já jsem tam nebyl, ale prý to bylo krásné. Tento týden zase kolidoval s jinou akcí - jistou svatbou. To bylo naopak výhodné, lidi se nemuseli složitě rozlosovávat, kdo bude hlídat mne a Lysiena, logicky jsme byli s Šárkou. Bylo to moc fajn.

Já i Šárka jsme nyní nemocní (těšte se na stonací fotku!). Oba jsme dost nastydli. O týden později nás přišla navštívit matka nevěsty. Reakce na Šárky a šálu a oteklý nos - "To máš za to, žes nebyla na svatbě!" Mám to i já za to, že jsem nebyl na svatbě?