Rovnou za nosem se jde na Rotštejn. Ani není třeba kroutit hlavou. Pět kilometrů, rovná cesta. Ale to bychom nebyli my, abychom se nepokusili o zkratku. Tak jsme si to kličkovali cestou necestou. Ale hrad jsme našli. Jen langoš zcela nenaplnil naši představu o gurmánském obědu. Protože nejsme cvoci, abychom šli zpět pět kilometrů rovně, vzali jsme to po deset a půl kilometru dlouhé, zeleně značené pěšince. Nepřeháním, když napíšu, že jsem dnes ušel 18 kilometrů!!! Na konci už jsem se jen těšil do Pařezáku. Smočit namožené tlapky v jeho chladivých vodách bylo dnes lepší než kdy jindy. Teď už jsem ale stráááááášně unavený. Dobrou noc. Chrrrrrr
PS: Ještě je třeba se vzbudit, abych vás řekl, že indiánská drobotina dnes měla soutěž ve sbírání borůvek. Koláč, který z nich následně vznikl, byl ten nejlahodnější. Určitě se nebudete zlobit, když kousek společně pošleme do nebíčka, kam odešel jeden z nejlepších psích mužů - hlavenecký Forda. Měli jsme tě opravdu moc rádi, kluku. Myslíme na tebe i tvojí smečku.
2 comments:
Zdravím Archi,
Ty jsi ale výletník! Děláš čest našemu klubu. Zkratky už umíš jako předseda. To si plaval sám? Co ostatní? Začínáš fakt vypadat hubeně. To Lysienovi domácí strava svědčí. Pozdravuje Tě Tvá kolií láska z louky, vzkazuje Lysien. Neříkej to Sluneční tlapce, ať nežárlí. Ten Krakovec nás taky mrzí, tak třeba příště na Popovicko.
B + L
No jo výletník! Ale nedobrovolnej! Plaval jsem sám, protože jsem jedinej otužilej. Už aby se oteplilo, takhle se mnou Šárka do vody nechce a zbytečně musím chodit na ty výlety. A s tou vyhublostí - dnes jsem se pokusil jednomu indiánovi zcizit pizzu. Málem jsem skončil uvázanej u totemu! Lakomec malej. ( ;o)))
Post a Comment