Expedice Borová Lada

28. 12. 2008 jsme ve složení já, maminka a táta vyrazili na šestidenní akci na Šumavu. Včera se k nám připojil i Jarda. Program je následující:
1 den: průzkum okolí, výlet na Chalupskou slať
2 den: dělíme se na dvě skupiny - skupina A v čele se mnou vyráží na běžky, skupina B se věnuje fotodokumentaci okolí
další dny: rozšiřujeme své působení na vzdálenější okolí - Modrava, Kvilda, Horská Kvilda.
brzy se dočkáte dalších informací.

Sněhová situace: uspokojivá, na běžky ideální
A.

Vánoce ve Hvězdě

Dovolte mi, abych vás pozval na malou exkurzi po tom, jaké to bylo na výletnické předvánoční procházce do Hvězdy. Račte jít se mnou..

...pokud vám ovšem nevadí rozjívený bíglí štěkot...

...a jejich silný lovecký pud.

Proběhli jsme se po lese...

...páníčci pokafrali.

Narazili jsme na směšně malou skupinku rodhéských ridgebacků...

...v naší skupince byl taky jeden rodgeback: Fido. Byli jsme tedy jasně v převaze.

Hlavní velitelka výpravy byla tentokrát Nina.

Šárka chvílemi zapomínala, že existuju.
A Elsa s Bárou byly jako obvykle úplně v pohodě.

Víc už si toho nepamatuji... snad proto, že jsem se tam k prasknutí přejedl cukrovím.

Krásné Vánoce, kamarádi.

Milý Ježíšku,

už se na tebe s Lysienkem moc těšíme. Celý rok jsme byli moc hodní a nedávno jsme dokonce pomáhali s generálním úklidem, abychom tě mohli přivítat ve vánočně voňavém bytě. Samozřejmě se už nemůžu dočkat, až budeme péct cukroví. Moc rád bych tě o něco poprosil. První a taky úplně nejdůležitější je, abys mě a Lysienkovi přinesl dva míčky. Hrozně rád bych také pod stromečkem našel něco malého na zub. Co by mi ale Ježíšku udělalo největší radost, je něco úplně jiného. Nevím přesně jak to udělat, ale jde o to, abys navštívil všechny útulky a ukradl tam všechny pejsky a třeba si je nějak rozdělil se Santou Clausem a že byste je každýho dali pod ten stromek, nebo do toho komína, kam patřej a kde je budou mít rádi tak, jako mají doma rádi mne a moje kamarády. Chápeš? Že by žádnej už nebyl sám a smutnej.. To by mě děsně potěšilo.. Tvůj Archi

Skovka!

Byl jednou jeden Archi... a jeden Lysienek, který neměl rád zimu.....a tak se před ní snažil na výletě v Kunraticích schovat...

...Archi si myslel, že to je hra a tak se přidal...

...a ona to hra opravdu byla, ale to Lysienek nevěděl a protože se schovával z vážného důvodu (před zimou) tak se mu to lépe povedlo a umístil se na druhém místě...

...a všichni se veselili dokud nebyla zima všem.

Vločky

Padají..jedna za druhou...a dohromady je z toho obrovská vánice a po kolena sněhu. Krásně se lepí, takže to znamená koulování...běhání za sněhem...válení se ve sněhu...

Přiznávám...

...flákám to tu. A přitom je o čem psát! O tom jak je v mlze krásně ve Hvězdě... o fenkách.. o jídle, že... o tom, že Lysien je v agility úplnej king... o blížících se Vánocích a světovém míru... tak já vám brzy něco napíšu. Prozatím vytrvejte a nezanevřete na mne. Váš A.

Dneska...

...jsem se hodinu přetahoval o rotvajlera a pak jsem blaženě usnul... Je hnusně. Fakt.

Beagle trek Pojizeřím za sluncem 2008

Já vám ani nevím, co vám k tomuhle vám mám napsat, jako! Nebo vám se chce číst dlouhý traktát na téma, jak to tam všechno bylo SKVĚLÝ? Že lidi byli skvělí, trasa byla skvělá, počasí bylo skvělé, organizace byla skvělá a atmosféra... byla samozřejmě taky skvělá? A co víc, že fotky od Lesíka (Fidovo paničky Míši přítel) jsou výtečné? Asi ne.. že jo. Takhle už jsem to vlastně stejně všechno napsal a vy koukněte se na pár krásných fotek. Na to jak se mlžné ráno změnilo ve slunečné odpoledne a my jsme prožili krásný den....

(Za možnost vystavit fotky, které fotil Lesík moc děkuji!)

ráno
pohoda

Míša, Fido a maminka

kapradí opravdu může být zlaté!
...veď mě dál...
my všichni, co spolu kámošíme :-)

O tom jak jsme se měli o víkendu na Žalý si přečtěte na http://www.clubvyletniku.cz/ v mém článku v sekci Beagle magazín. Možná ještě něco napíšu společně se zmínkou o nadcházejícím víkendu (jedu na trek). Teď si přečtěte předcházejcí psaní...

Pa Archi (Taky milujete podzim?)

foto: Radek (díky)

Feel like crying...

Ráno jsem na procházce opět potkal toho starého pána.. Každý den jezdí velice pomalinku na kole. Aby mu jeho postarší knírač stačil. Potkávám ho ve Zličíně..v Hostivicích.. v Řepích.. Každý den spolu takhle stráví spoustu krásného času a je to hrozně krásná dvojka. Doufám, že je budeme potkávat hrozně dlouho.

U Hostivic se nás ráno jeden pán ptal, jestli jsme cestou nepotkali nějakou kočičku. Ta jeho nepřišla dva dny domů a on ji hledal kolem tratě... Snad ta kočka už brzo doma zaškrábe na okno, že má po tom výletu chuť na misku se smetanou.

Nic není nemožné (kromě překonání šestimetrového žebříku se mnou v náručí)

Ahoj psi i lidi,
už jsem zpět z Malé Fatry, kde jsem poprvé dosáhl vrcholu. Vrcholu hory vyšší než tisíc pět set metrů - vylezl jsem (ze Snilovského sedla) na Velký Kriváň...

První den jsme se vysmáli všem, co tvrdili, že Jánošíkovy Diery se psem projít nejde (nic není nemožné!) a vyrazili jsme...


Jánošíkovi Diery se psem (pokud není velikosti morčete, nebo zkušený extrémní vodák, který umí proplout několikametrový kaňon) opravdu projít nejdou. Jdeme proto zpět do Terchové přes vrch Boboty. Jsem nahoře první:


Když jsem si zdřímnul, dorazila Šárka:

A nakonec - Japonec (pořadí dosažení cíle účastníky výpravy je zcela smyšlené, pozn. autora). Mimochodem, sestup byl náročný. Šárka se hrozně bála, že se zřítím ze skály. Měl jsem to samozřejmě pod palcem.

Na další výstup nás mohl připravit jedině kvalitní spánek:
A vydatné jídlo...Druhý den jsme vyjeli lanovkou do Snilovského sedla. Přeci jen, je mi sedm. Trochu mě zahanbila fenka výmarského ohaře, která to vyšlápla pěšky, celou cestu táhla paničku a ani pod vrcholem Kriváně si nenašla chvilku na odpočinek a pokec se mnou. Ani si mě nevšimla, jak spěchala, aby tam byla první! (potvora).

Za mnou se vine naše bezvadná trasa:
Než jsme se vydali naším směrem, odskočili jsme si na Kriváň. Jak tam krásně foukalo!
Co na to říct, bylo tam krásně.
...no a pak jsem si rozřízl tlapičku v horské říčce o žiletku (radši nebudu ventilovat pocity naší skupiny spojené s touto událostí!) a tak jsme zbytek dovolené trávili hodně...no prostě jsme dost lenošili...

S odstupem několika dní bych to shrnul takto:

1. Slovenští venkované si stále ještě neuvědomili, že řeka není skládka.
2. Slovenské hory jsou krásné a zasloužili bychom si je spíš my.
3. Krásně jsme si odpočinuli a užili jsme si spoustu legrace. Díky události s mou nohou ze sebe Šárka vyventilovala veškeré negativní emoce, které se v ní přes rok nashromáždili.

Jedeme na...

...SLOVENSKO!
(a vy mezitím hlasujte v anketě...)

Happy... kočka Karla Gotta!

Včera jsem slavil sedmé narozeniny. Dostal jsem nová okna v celém bytě a tak jsem paradoxně musel trávit ten den mimo domov. (Samozřejmě jsem dostal i plyšáka, kachní plátky a párek v rohlíku) Vydal jsem se s Lysienem ráno směr Hvězda - Ladronka - Petřín - Smíchov. Na Smíchově jsem i přenocoval. Před spaním jsme se šli cournout do parku nad Mövenpickem. Odskočil jsem si na hotelovou terasu, ale než jsem stačil večeřícím hostům vysvětlit, že jsem přišel slavit, byl jsem odvlečen. Chtěl jsem tedy kousek dál navštívit Karla Gotta a nechat si poblahopřát od malé Charlottky. Měli otevřená vrata, svítili a dokonce mi vyšla naproti pěkná kočka a zvala mě dál! Ve chvíli, kdy jsem se rozhodnul, že do toho jdu... mě chytla Šárka.

Tady jsem chtěl slavit:

Křenovice

Týden chodit do lesa, spát v tichu a osvěžujícím chladu, ležet na sametovém trávníčku, místo chlebů povalujících se po sídlišti se dojíždět zbytky z kuchyně, sledovat z kopečka růžové mraky po západu slunce, nechat se drbat, plavat, větřit srnky a hrabat myšky je k nezaplacení.

Taky jste v dětství takhle stonali?

Klid na lůžku, peřina po uši, čaj s citrónem a medem, zavázaný krk, antibiotika a jiné prášky, plyšáci...
Med tlumí bolest v krku... A spinkni si Archi!

Už mě ten kašlík přechází, ale je to jenom díky tomu, že jsem opravdu aplikoval většinu zmíněných léčebných metod! V podstatě jen tu peřinu po uši jsem si vymyslel (a čaj byl průduškovej, no...)

To máš za to...

Strávil jsem se Šárkou a Jardou nádherný týden v Poděbradech (je to už dva pátky zpět). Měli jsme několik návštěv a tak byl každý den jiný, ale všechny krásné, naplněné přátelstvím a bezstarostným tlacháním, plaváním (Jednou, když byla zima, mě pustili na oficiální pláž!) a výlety. Vybrali jsme si ten týden, protože původní termín se nám nakonec nehodil, protože dědeček slavil osmdesátiny. Já jsem tam nebyl, ale prý to bylo krásné. Tento týden zase kolidoval s jinou akcí - jistou svatbou. To bylo naopak výhodné, lidi se nemuseli složitě rozlosovávat, kdo bude hlídat mne a Lysiena, logicky jsme byli s Šárkou. Bylo to moc fajn.

Já i Šárka jsme nyní nemocní (těšte se na stonací fotku!). Oba jsme dost nastydli. O týden později nás přišla navštívit matka nevěsty. Reakce na Šárky a šálu a oteklý nos - "To máš za to, žes nebyla na svatbě!" Mám to i já za to, že jsem nebyl na svatbě?

Veltrusy - 19. 7. 2008

Ještě jedno ohlédnutí za výletem do Veltrus + fotomodeling pro pokročilé.. (určitě se také koukněte na minulý příspěvek se základy modelingu!)


Pro detaily je třeba mít neustále perfektní sestřih a hřeben po ruce. Letí lehký rozcuch.
Někdy možná budete fotit v extrémních podmínkách. Zde jsme byl nucen se válet v zabahněném potoce. Nic příjemného.. Útěchou vám může být, že bahno vyživuje srst.
Kompozičně zajímavá fotka vznikla díky práci s oháňkou. Zde jsem se musel soustředit na tvoření kruhů a svůj výraz zároveň.
Oproti tomu portrétní fotografie vzniklá na letním slunci... To je to, co mě na mé práci baví:o).

Bohužel neodpočívám. Naopak - sklapovačky mi pomáhají vytvořit pevné břišní svalstvo, vyžadované například, pokud fotíte sportovněji laděné fotky.
Vždy vypadejte dobře ze všech stran! Uvolněnost dotváří atmosféru fotografie...
Zaměřte se na detail - přesto, že jde o portrét, dbal jsem elegantní pozice nohou (ležérní nákrok). Práce s prostorem je důležitá. Proč nevyužít osobitost lokace a nevyužít starožitný plot jako rekvizitu?

Typická úhlopříčná kompozice. Klasika:
Fotky vznikaly v nádherném zámeckém parku. Genius loci je základ.

Kromě módního fotografa se na "place" občas vyskytne i dokumentarista a vzniknou takovéto odlehčené snímky: A na závěr si opět zopakujeme: ÚSMĚV!