O tom jak jsme se měli o víkendu na Žalý si přečtěte na http://www.clubvyletniku.cz/ v mém článku v sekci Beagle magazín. Možná ještě něco napíšu společně se zmínkou o nadcházejícím víkendu (jedu na trek). Teď si přečtěte předcházejcí psaní...

Pa Archi (Taky milujete podzim?)

foto: Radek (díky)

Feel like crying...

Ráno jsem na procházce opět potkal toho starého pána.. Každý den jezdí velice pomalinku na kole. Aby mu jeho postarší knírač stačil. Potkávám ho ve Zličíně..v Hostivicích.. v Řepích.. Každý den spolu takhle stráví spoustu krásného času a je to hrozně krásná dvojka. Doufám, že je budeme potkávat hrozně dlouho.

U Hostivic se nás ráno jeden pán ptal, jestli jsme cestou nepotkali nějakou kočičku. Ta jeho nepřišla dva dny domů a on ji hledal kolem tratě... Snad ta kočka už brzo doma zaškrábe na okno, že má po tom výletu chuť na misku se smetanou.

Nic není nemožné (kromě překonání šestimetrového žebříku se mnou v náručí)

Ahoj psi i lidi,
už jsem zpět z Malé Fatry, kde jsem poprvé dosáhl vrcholu. Vrcholu hory vyšší než tisíc pět set metrů - vylezl jsem (ze Snilovského sedla) na Velký Kriváň...

První den jsme se vysmáli všem, co tvrdili, že Jánošíkovy Diery se psem projít nejde (nic není nemožné!) a vyrazili jsme...


Jánošíkovi Diery se psem (pokud není velikosti morčete, nebo zkušený extrémní vodák, který umí proplout několikametrový kaňon) opravdu projít nejdou. Jdeme proto zpět do Terchové přes vrch Boboty. Jsem nahoře první:


Když jsem si zdřímnul, dorazila Šárka:

A nakonec - Japonec (pořadí dosažení cíle účastníky výpravy je zcela smyšlené, pozn. autora). Mimochodem, sestup byl náročný. Šárka se hrozně bála, že se zřítím ze skály. Měl jsem to samozřejmě pod palcem.

Na další výstup nás mohl připravit jedině kvalitní spánek:
A vydatné jídlo...Druhý den jsme vyjeli lanovkou do Snilovského sedla. Přeci jen, je mi sedm. Trochu mě zahanbila fenka výmarského ohaře, která to vyšlápla pěšky, celou cestu táhla paničku a ani pod vrcholem Kriváně si nenašla chvilku na odpočinek a pokec se mnou. Ani si mě nevšimla, jak spěchala, aby tam byla první! (potvora).

Za mnou se vine naše bezvadná trasa:
Než jsme se vydali naším směrem, odskočili jsme si na Kriváň. Jak tam krásně foukalo!
Co na to říct, bylo tam krásně.
...no a pak jsem si rozřízl tlapičku v horské říčce o žiletku (radši nebudu ventilovat pocity naší skupiny spojené s touto událostí!) a tak jsme zbytek dovolené trávili hodně...no prostě jsme dost lenošili...

S odstupem několika dní bych to shrnul takto:

1. Slovenští venkované si stále ještě neuvědomili, že řeka není skládka.
2. Slovenské hory jsou krásné a zasloužili bychom si je spíš my.
3. Krásně jsme si odpočinuli a užili jsme si spoustu legrace. Díky události s mou nohou ze sebe Šárka vyventilovala veškeré negativní emoce, které se v ní přes rok nashromáždili.

Jedeme na...

...SLOVENSKO!
(a vy mezitím hlasujte v anketě...)

Happy... kočka Karla Gotta!

Včera jsem slavil sedmé narozeniny. Dostal jsem nová okna v celém bytě a tak jsem paradoxně musel trávit ten den mimo domov. (Samozřejmě jsem dostal i plyšáka, kachní plátky a párek v rohlíku) Vydal jsem se s Lysienem ráno směr Hvězda - Ladronka - Petřín - Smíchov. Na Smíchově jsem i přenocoval. Před spaním jsme se šli cournout do parku nad Mövenpickem. Odskočil jsem si na hotelovou terasu, ale než jsem stačil večeřícím hostům vysvětlit, že jsem přišel slavit, byl jsem odvlečen. Chtěl jsem tedy kousek dál navštívit Karla Gotta a nechat si poblahopřát od malé Charlottky. Měli otevřená vrata, svítili a dokonce mi vyšla naproti pěkná kočka a zvala mě dál! Ve chvíli, kdy jsem se rozhodnul, že do toho jdu... mě chytla Šárka.

Tady jsem chtěl slavit:

Křenovice

Týden chodit do lesa, spát v tichu a osvěžujícím chladu, ležet na sametovém trávníčku, místo chlebů povalujících se po sídlišti se dojíždět zbytky z kuchyně, sledovat z kopečka růžové mraky po západu slunce, nechat se drbat, plavat, větřit srnky a hrabat myšky je k nezaplacení.

Taky jste v dětství takhle stonali?

Klid na lůžku, peřina po uši, čaj s citrónem a medem, zavázaný krk, antibiotika a jiné prášky, plyšáci...
Med tlumí bolest v krku... A spinkni si Archi!

Už mě ten kašlík přechází, ale je to jenom díky tomu, že jsem opravdu aplikoval většinu zmíněných léčebných metod! V podstatě jen tu peřinu po uši jsem si vymyslel (a čaj byl průduškovej, no...)

To máš za to...

Strávil jsem se Šárkou a Jardou nádherný týden v Poděbradech (je to už dva pátky zpět). Měli jsme několik návštěv a tak byl každý den jiný, ale všechny krásné, naplněné přátelstvím a bezstarostným tlacháním, plaváním (Jednou, když byla zima, mě pustili na oficiální pláž!) a výlety. Vybrali jsme si ten týden, protože původní termín se nám nakonec nehodil, protože dědeček slavil osmdesátiny. Já jsem tam nebyl, ale prý to bylo krásné. Tento týden zase kolidoval s jinou akcí - jistou svatbou. To bylo naopak výhodné, lidi se nemuseli složitě rozlosovávat, kdo bude hlídat mne a Lysiena, logicky jsme byli s Šárkou. Bylo to moc fajn.

Já i Šárka jsme nyní nemocní (těšte se na stonací fotku!). Oba jsme dost nastydli. O týden později nás přišla navštívit matka nevěsty. Reakce na Šárky a šálu a oteklý nos - "To máš za to, žes nebyla na svatbě!" Mám to i já za to, že jsem nebyl na svatbě?

Veltrusy - 19. 7. 2008

Ještě jedno ohlédnutí za výletem do Veltrus + fotomodeling pro pokročilé.. (určitě se také koukněte na minulý příspěvek se základy modelingu!)


Pro detaily je třeba mít neustále perfektní sestřih a hřeben po ruce. Letí lehký rozcuch.
Někdy možná budete fotit v extrémních podmínkách. Zde jsme byl nucen se válet v zabahněném potoce. Nic příjemného.. Útěchou vám může být, že bahno vyživuje srst.
Kompozičně zajímavá fotka vznikla díky práci s oháňkou. Zde jsem se musel soustředit na tvoření kruhů a svůj výraz zároveň.
Oproti tomu portrétní fotografie vzniklá na letním slunci... To je to, co mě na mé práci baví:o).

Bohužel neodpočívám. Naopak - sklapovačky mi pomáhají vytvořit pevné břišní svalstvo, vyžadované například, pokud fotíte sportovněji laděné fotky.
Vždy vypadejte dobře ze všech stran! Uvolněnost dotváří atmosféru fotografie...
Zaměřte se na detail - přesto, že jde o portrét, dbal jsem elegantní pozice nohou (ležérní nákrok). Práce s prostorem je důležitá. Proč nevyužít osobitost lokace a nevyužít starožitný plot jako rekvizitu?

Typická úhlopříčná kompozice. Klasika:
Fotky vznikaly v nádherném zámeckém parku. Genius loci je základ.

Kromě módního fotografa se na "place" občas vyskytne i dokumentarista a vzniknou takovéto odlehčené snímky: A na závěr si opět zopakujeme: ÚSMĚV!

Veltrusy - 15. 7. 2008

fotoreport (protože na všech těch fotkách mi to sluší...) + rady pro začínajícího fotomodela

Zásadní je mimika obličeje:

Neztrácejte uvolněný výraz ani v pohybu:

Elegantní chůze je samozřejmě základ:
Nebojte se experimentů a vždy naslouchejte pokynům fotografa:Klasické pózování je trochu nuda:
I když nejste v centru fotografie, musíte zazářit:
I když jste unavení, usmívejte se:

Ohlédnutí za minulým víkendem

Povídání z víkendovky od mámy Ivany:

Tralalá, tralalá a je ze mě fialá…..

No jo, Šárka je prostě zpěvandule a pisálek a věčně s nějakým popěvkem na rtech. Ještě že ostatní členové naší smečky, hlavně Lysien, jsou taky trochu normální psi. Z fesťáků je stejně nejlepší Smržfest. Doufám, že se tam všichni uvidíme. Tam to mám pevně v tlapách.

Ale teď to důležité. V Chrudimi je jeden z nejlepších cvičáků na světě a vedou ho úžasní rotvajleři. Tak tam s bíglama vyrážíme již tradičně na víkendovku plnou her, laskomin a skopičin. Já jako VIP sice bydlím v penzionku, abych mohl spát v posteli a netřásl se ve stanu, ale jinak se všeho s vervou účastním. Nejdřív jsem s Lysienem na maškarním zachránil Lenku před jistým umrznutím. Dali nám na krk soudky s něčím, co lákavě vonělo, ale loknout jsme si nemohli. I tak jsme je ale krásně nosili a tak jsme za odměnu dostali nádherný pohár a ňaminu. Druhý den jsem dohlížel na regulérnost beaglího desetiboje. Babička byla líná běhat a tak se jí tentokrát hodil argument, že nejsem beagle. A přitom já určitě aspoň z poloviny jejich zvyky mám. Tak jsem aspoň prudil u všech disciplín, kde se žralo na čas, tak dlouho, až jsem si to mohl zkusit mimo soutěž. Když to nezaujatě posoudím, tak při své všestrannosti, mrštnosti, zkušenostech a velikosti, bych fakt asi ty mrňouse převálcoval. Ale byli všichni moc šikovní a velmi, velmi se snažili. Lysík skončil na krásném čtvrtém místě spojeném s ještě hezčí taškou laskomin od sponzorů. Ještě že se o všechno bratrsky dělíme. Potom byl zábavný večer s tombolou. To jsem ale už trochu vrčel, protože jsem byl z té odpovědnosti komisaře závodu vyčerpaný a bíglové nepochopitelně pořád řádili. Zachránil jsem se v penzionu. Poslední den jsme všichni běhali agility. Brácha a jeho kámarádka Terrinka soutěží už v profíkách a tak běželi jako předskokani. Potom následovala řada neuvěřitelně osvalených sportovních výkonů. No a nejlepší nakonec. Já a moje tříměsíční kámoška, bíglí krasavice Honeymoon Tergy jsme excelovali jako doskokani.

Co Vám budu povídat, tři báječné dny plné přátel, vzrušujících zážitků i zábavy. Prostě se nám se Šárkou začátek prázdnin ohromně vydařil. Co bude dál?

Foto (od táty):
Jsem velkej agiliťák!

A taky spisovatel. Když se nevěnuji své práci v klubu výletníků, píšu román o velké lásce mezi retrívrem a fenkou špice.
Zúčastnil jsem se maškarního bálu, kde jsem byl za bernardýna...

Štěňata jsem blahosklonně ignoroval...
To je můj velkej kámoš :o).
V týhle soutěži jsem...
Lenku porazil!
A končíme opět konstatováním, že pro agility jsem se narodil.

PS: Příští týden budeme trávit v Poděbradech a ohromně si tam užívat. Dám vám vědět...

Víkendovka, RFP a jiné...

Minulý týden byl velmi krásný pro spoustu psů a lidí... Za sebe a za ostatní co byli na bíglí víkendovce v Chrudimi to můžu určitě potvrdit. Taky u naší milované smečky z Dejvic je to jasné! Gratuluji! Taky pro jednu Broumovskou partičku muzikantů to byl týden velice úspěšný. Posuďte sami: Kluci, podobně staří jako Šárka, kteří ještě loni převážně obráželi kluby a často hráli pro pár lidí, vystoupili v plné O2 aréně jako support Avril Lavigne a jejich "Ještě jednou sám.." si s nima zpívalo neuvěřitelné množství lidí.. Všichni jsme na ně byli pyšní a dojatí(ano, i já a to jsem tam z pochopitelných důvodů nebyl!). A Šárka... neustále je myšlenkami ještě v minulém víkendu, zpívá si The Locos, Offspring, Clou, Kaiser Chiefs, Imodium a přemýšlí jak udělat příští Festivalové noviny ještě lepší.. A strašně se těší na příští rok. Doufám, že už se konečně probudí a uvědomí si, že mezičas do dalšího Rock for People nemusí trávit hibernací...



Trochu nepsí příspěvek snad brzo vyvážím zprávou z víkendovky, na kterou se chystám ve spolupráci s někým, kdo tam se mnou byl. Zatím se podívejte na http://www.clubvyletniku.com/. Jinak doufám, že léto bude pokračovat pořád stejně dobře.


Z tohoto pohledu, z kopečku za produkcí, byl prý pohled na main stage na RFP nejlepší, takových lidí...

odloučení

Šárka i já máme ode dneška do neděle každý svůj vlastní program. Jeden je lepší než druhý a naopak, takže vám o tom posléze napíšeme.

Můj program:

Šárky program:

Takže ta druhá babička byla Harapes!?

S celou rodinou (kromě Lysíka a Lenky (jsou na horách)) jsme vyrazili na dopolední výlet na krásně zřícený hrad Krakovec. A když říkám dopolední, možná si někdo dovedete představit, že jsme vyrazili v jedenáct a vrátili se těsně před sedmou... Co jsme tam viděli? Jednu z nejmalebnějších vesniček v této zemi, nádherný most s "pleteným" zábradlím, nádherné tři kilometry dlouhé, zelené, svěží, potokem křižované údolí zakončené Machovo mlýnem a bazénem, dva pravé kovbojské koně zaparkované na restaurační zahrádce a dvě babičky (z nichž ta třetí byla Vlastimil Harapes).

Zoo před týdnem

Tohle zrcadlo trochu zkresluje, pravda...
Tohle už je věrnější.
Sakra... nevidíte někdo tam dolu? Já mám toho tvorečka ve slepém úhlu... Doufám, že dýchá!